Auta, rychlost, touha po vítězství. Nebezpečná kombinace, kterou někteří závodníci milovali tak moc, že pro ni byli ochotni riskovat svůj vlastní život. V minulosti si sice s bezpečností příliš hlavu nelámali, ale ani dnes si nemohou být jezdci jisti, že dorazí do cíle. Co zachránilo život Nikkimu Laudovi, kterého jezdce ve Formuli 1 naposledy zabila chuť vítězit a s kým by se měl podle mě setkat Fernando Alonso? 
Dnes je to navíc přesně 42 let od chvíle, kdy závodník Nikki Lauda usedl do kokpitu svého auta a vystartoval na německou trať v Nürburgringu. Obhajoval titul mistra světa z předchozí sezóny a díky svému talentu, v kombinaci s rychlým vozem Ferrari, měl náskok na svého největšího rivala – Jamese Hunta. Lauda chtěl sice po předpovědi počasí, která hlásila déšť, závod bojkotovat – trať už sama o sobě byla dost nebezpečná a mokro ji příliš nepomáhalo – ale při hlasování závodníků neprošel tento návrh o jediný hlas. Lauda sám od sebe odstoupit nechtěl a tak vyrazil na trať, kde ve druhém kole závodu narazil do svodidel. Ta jeho auto odrazila zpátky na cestu a vůz začal hořet. Zezadu do něj ještě nabourali další dva jezdci, kteří se následně (spolu s dvěma závodníky, kteří ihned u nehody zastavili) snažili Laudu z ohnivého pekla vytáhnout. Teplota hořícího vraku dosahovala kolem 900°C.
Nikki měl v důsledku této havárie poškozeny plíce, hlavu a utrpěl těžké popáleniny. Přesto po 42 dnech opět usedl do svého monopostu a pokoušel se dohnat bodovou ztrátu na svého soka. Ten rok mu už sice titul nevyšel, o rok později už jej ale opět získal.
Rychlá auta, drama, nebezpeční, zahrávání si se smrtí, ale i happy end. Tenhle příběh měl vše a tak není divu, že když se jej režisér Ron Howard rozhodl zfilmovat, šlo o trhák.
Prokleté Tamburello
Ne všechny konce ovšem byly ve Formuli 1 veselé. Pro mladší generaci je asi nejznámější příběh závodníka Ayrtona Senny. Brazilce, kterého jedni fanoušci motosportu nesnášeli a druzí milovali. Stejně jako Laudovi, ani Sennovi nechyběl na trati někdo, jehož přítomnost ho burcovala k větším výkonům. V případě Ayrtona to byl Alain Prost. Tato dvojice byla schopna si na trati provádět perfektní naschvály, u kterých se velice těžko označoval skutečný viník.
Navzájem pro sebe byli hnacími motory. Po čase ale tenhle dramatický příběh skončil a zatímco Senna stále závodil, Prost se věnoval spíše komentování závodů. Jedním z těch, na které nikdy nezapomene, byl závod v San Marinu. Psal se 1. květen 1994, když Senna do interkomu zahlásil památnou větu: „Chybíš nám tady, Alaine.“
V šestém kole závodu, ve chvíli, kdy spolu s Michaleme Schumacherem unikají zbytku závodníkům, se Senna přiblížil zatáčce Tamburello, ve které narazil do betonové zdi. Jeho momentální rychlost byla kolem 310 km/h. Po nehodě mu ještě lehce spadne hlava, což samo o sobě nevěstí nic dobrého. Po půl minutě k závodníkovi přiběhne traťový komisař, následují záchranáři s hasičáky, kteří ale s monopostem nemanipulují a čekají na lékaře. Krátce po příjezdu doktora přistává na trati vrtulník, který za potlesku tribun odváží těžce zraněného Sennu do nedaleké nemocnice. Cesta trvá 18 minut, během kterých se závodníkovi ve vrtulníku zastaví srdce. Jeho činnost se ale ještě daří lékařům obnovit. Kamera poté ukazuje místo nehody – na zdi je otisk pneumatik, kousek od trosek auta je obrovská rudá skrvna.
Po příletu do nemocnice se objevují jen ty nejhorší zprávy – Senna ihned po nehodě upadl do těžkého kómatu, ještě po příletu prodělal další zástavu srdce, která mu navíc způsobila nevratné poškození mozku. U závodníka se navíc potvrdila prasklá spánková tepna, krvacení ze spodiny lebečení a také několikanásobná fraktura lebky.
V 16 hodin je pak Ayrton Senna prohlášen za mrtvého. Náraz v zatáčce, kterou sám pokládal za velice nebezpečnou a chtěl se zasadit o její úpravu, jej stál život.
Od Sennovy smrti už se zdálo, že smrt do Formule 1 nepatří. Bezpečnostní opatření byla natolik rozsáhlá, že se postupem dvaceti let začalo zapomínat na to, jak závodníci riskují. Pak přišel rok 2014 a závody v japonské Suzuce. Déšť zapříčinil dohady o tom, kdy závod skutečně odstartovat. Po několika kolech došlo na trati k nehodě, ve které figuroval Němec Adrian Sutil, jehož monopost začal odklízet jeřáb. Ve chvíli, kdy kolem něj projížděl francouzský jezdec Jules Bianchi, se jeho vůz vymkl kontrole a do stroje narazil takovou silou, že jeřáb zdvižený vůz upustil na zem.
Bianchiho ani přes jeho těžká zranění nepřepravoval vrtulník, který kvůli počasí nemohl vzlétnout. V bezvědomí byl převezen do nedaleké nemocnice, kde byl operován. Po několika týdnech jej rodina transportovala do nemocnice v Nice, kde po pár měsících svůj boj o život prohrál…
Pískej to!
Osobně jsem do určitého věku považovala například fotbal za sport, který je dost vleklý a hodně se v něm simuluje. A momentálně si říkám, že na tom možná pořád něco bude. Co by si asi takový Neymar mohl říct třeba s Alonsem, který ve více než dvou set kilometrové rychlosti narazil do zdi, zlomil si žebra a v mžiku oka byl schopný z auta vylézt a odejít po svých…
You must be logged in to post a comment.