#1 Hello, Cyprus!

Milý deníčku,
letošní dovolenou jsme měly s kamarádkou vyřešenou až příliš rychle, takže jsem začínala pochybovat o tom, že nás na ni může potkat něco dobrého. Vypadalo to zhruba takhle.

„Bylas někdy na Kypru?“
„Ne.“
„Tady vidím za dobrou cenu letenky do Larnaky.“
„No, tak asi letíme.“

Zabookovaly jsme letenky, rezervovaly hotel a já si pak pro klid v duši chtěla osvěžit povědomí o tom, kde přesně ten Kypr vlastně leží. Když jsem uviděla, že je to jen pár set kilometrů od Aleppa a vůbec Sýrie, Iráku a podobně, začínala jsem ztrácet klid. Navíc jsem na dovolenou měla poprvé cestovat letadlem.

Teď už se tomu sice směju, ale necítila jsem se vůbec dobře, když jsme dorazily na letiště se čtyřhodinovým předstihem a po odbavení kufrů zapadly do kavárny, ze které jsme vyběhly až deset minut před uzavřením brány. Tlampače už podruhé vyzývaly k tomu, aby na bezpečnostní kontrole cestující do Larnaky šli přednostně. Nakonec nás obsluha letiště musela pouštět přes zátarasy, díky čemuž jsme si sice mohly připadat důležitě, ale vysloužily jsme si nepříliš přátelský pohled lidí, kteří v kavárně neseděli a celou cca 50 metrovou frontu si poctivě vystáli.

A teď už trochu věcně. Když jsem při přistání koukla z okna a viděla pár metrů pod sebou moře, začala jsem mít dojem, že se asi něco pokazilo a vybavila se mi hláška kamarádky: „Kdyby vypadla kyslíková maska, nasadila bych si hned i tu vestu!“

Všechno naštěstí bylo v pořádku, pár sekund na to jsme přistáli na letištní ploše a trapné tleskání mohlo začít. Larnaka má mimochodem od roku 1974 hlavní letiště celého ostrova, protože v témže roce obsadili Turci severní část ostrova a letiště v Nikosii muselo být uzavřeno.

Když jsme odlétali z Polska, bylo tam sotva 20 stupňů. Když jsme přistáli na Kypru, bylo v Larnace 35 °C a k našemu údivu tam lidé docela s klidem chodili v džínách a mikině. Docela by mě zajímalo, jak chodí oblékaní mimo letní měsíce, kdy je tam obvykle kolem 20 °C.

JEŽDĚNÍ AUTEM

Jako první mě zaujalo, jak se na Kypru staví k dopravě. Oficiálně je v obci povoleno jet maximálně 50 km/h, což jsem za celou dobu viděla jet maximálně autoškolu. Když jsme si po příletu braly taxík, kamarádka mě donutila sedět vepředu a já si na poslední chvíli uvědomila, že kdybych si sedla vpravo, podsednu řidiče. Kypr je bývalá britská kolonie a tak tamní auta mají volant vpravo a na cestě se jezdí zásadně vlevo. Později, když jsme si na projížďku půjčily kola, překvapilo mě, že se Kypřané obejdou bez dopravních značek. Kromě maximální povolené rychlosti a zákazu vjezdu jsem totiž nenarazila ani na jedinou značku, která by upravovala přednost v jízdě.

BEZPEČNOST

Když jsme u těch kol, docela pečlivě jsem zjišťovala, jak je na tom Kypr s bezpečností. Faktem je, že když jsme vylezly z letiště, narazily jsme na dva vojáky se samopaly. Nedivila jsem se tomu, vzhledem k poloze tohoto ostrova. Na druhou stranu, kriminalita je tam asi vážně skoro nulová. Když jsme předposlední večer jely do města na kole a nechaly si je 20 metrů od pizzerie, ve které jsme seděly, nedůvěřivě jsme se pořád ohlížely. Na terásce jsme pak seděly asi dvě hodiny a za celou dobu o ta kola nikdo ani pohledem nezavadil. Na druhé straně, brzdná dráha těch kol byla zhruba 100 metrů, takže by byl stejně sám proti sobě.

JÍDLA A RESTAURACE

Co se týče restaurací… V Larnace je jich fakt milion. Trochu velkopansky jsme každý den večeřely někde poblíž pláže, kde nás jedno jídlo vyšlo 2x tolik, co bychom zaplatily v Česku. Na druhou stranu, já snad ještě nikdy nejedla tak skvělé saláty… Asi nemusím ani dodávat, že v bočních uličkách se dalo najíst za mnohem lidovější ceny. Překvapil mě způsob, jakým Kypřané v jižní části dělají kebab. S tím, co jíme u nás, se to nedá porovnat. Oni maso nejprve nakrájí na malé kousky a připravují ho podobně jako špíz, který následně vloží do pity. Další zajímavostí je, že když jdete do restaurace a objednáte si kafe, obvykle obsluha podotkne, že přinese „NESCAFÉ“. Vyzkoušela jsem taky kyperskou kávu, která mi přišla jako něco mezi kakaem a kávou s gruntem. Je to dost specifická záležitost a docela těžko se to popisuje.

KOČKY & RUSKO EVERYWHERE

Pokud se někdo rozhodne vyrazit na Kypr, může si být jistý tím, že tam potká dvě věci. Spoustu koček a spoustu Rusáků. K tomu prvnímu bych jen podotkla, že tolik koček jsem snad neviděla za celý svůj život dohromady. Nějaké bájné mýty vypráví o tom, že Kypr byl posetý hady a tak římská císařovna nechala na ostrov dovézt kočky, které je měly vypudit. Evidentně se namísto toho začaly spíše nekontrolovatelně množit, protože nedávno vláda měla dokonce program na hromadné kastrování koček, ale nakonec to stálo tolik peněz, že celá akce musela být zastavena. Místní se ale o kočičky starají, nosí jim jídlo a podobně. Kousek od našeho hotelu byl mimochodem malý park, kde potulné kočky měly domeček, přepravky, vodu a žrádlo.

No a co se týče Rusů, tak jsem ve většině případů měla dojem, že se tahle národnost chová, jako kdyby ji Kypr patřil. Komickou specialitkou bylo, že se kousek od našeho hotelu ubytoval zájezd ruských důchodců, kteří byli často o chodítku nebo na vozíčku, což jim ale rozhodně nebránilo v tom, aby pokaždé, když jsme procházeli kolem, minimálně jeden z nich křičel hrubým hlasem: HELLO, LADIES!

Kypřané sami o sobě jsou ale neuvěřitelně milí. A taky extroverti. Když procházíte uličkami mezi domy, těžko najdete barák, který má zavřené dveře. Když jsme projížděly po promenádě na kole, lidé se na nás usmívali a byli moc přátelští. Jeden pán dokonce zastavil auto, aby nám s úsměvem řekl, že nám to moc sluší, další nás potom upozorňoval v boční uličce, abychom byly opatrné, protože jsme se dostaly do jednosměrky.

Mimochodem, docela mě pobavila situace, kdy moje kamarádka nemohla v ulici odbočit a vjela téměř pod kola skútru, který řídil kluk zhruba v našem věku. Tvářil se naštvaně, ale když kolem něj prosvištěla se slovy: PLEASE, DON’T KILL ME a zmizela někam do uličky, musel si přibrzdit, aby se smíchy nepřizabil.

Pokud někdo neumí moc dobře anglicky a má strach, že nikdo nebude rozumět, Kypr pro něj může být v tomhle směru docela ideální, protože angličtina tamních lidí je často docela tristní.

Závěrem dodám, že i když to byla dovolená šitá horkou jehlou, byla báječná a už když se naše letadlo při odletu rozjíždělo po letištní ploše, přemýšlela jsem nad tím, že bych se tady jednou určitě ráda vrátila…

A na úplný konec Vám přináším pár tripů na místa, které byste určitě měli navštívit:

Základem je Piale pasa, což je v Larnace hlavní ulice, na které je nádherná promenáda, spousta malých i velkých obchůdků a skvělých restaurací. Na této ulici se mimochodem nachází také středověká stavba, kterou hledejte na mapě jako Medieval castle Larnaca. Především v noci je tento zámek hezky osvětlený, přes den se pak můžete dokonce podívat dovnitř.

Jen o pár ulic dál narazíte na Church of Saint Lazarus, který večer vypadá přímo pohádkově. Při naši tour jsme ale se ale nebyly podívat uvnitř, nicméně podle fotek jiných cestovatelů, musí být i vnitřní návštěva moc hezkým zážitkem.

Vydaly jsme se také po stopách Jacka Sparrowa, který na Kypru sice asi nikdy nekotvil, ale stejně… V přístavu Larnaca Marina je spousta krásných lodí, navzdory čemuž jsem stále vyhlížela ČERNOU PERLU. V okolních ulicích je nespočet staveb, které jsou nádherné. Zní to trochu poťouchle, ale docela mě ohromil vzhled tamní policejní budovy.

No a při náročné tour městem se samozřejmě hodí i nějaké tipy na to, kde se dobře najíte. Povinností každého člověka, který je v Larnace, by mělo být, aby si zašel do Edem’s Yard. Nejsem člověk, který by si potrpěl na honosné snídaně, ale když nám recepční zapomněla naúčtovat snídani na poslední den, rozhodly jsme se to ani nedokupovat a vyrazit na jídlo do města. Zavítaly jsme právě do Edem’s Yard a byly vděčné osudu, že nás na tohle místo zavedl až poslední den, protože jinak bychom se vrátily alespoň o deset kilo tlustší. Pokud milujete originální přípravu palačinek, které zprasíte nutelou, buenem, oreem a podobně, jste na správném místě. V nabídce najdete například i slané tousty s avokádem a slaninou, zatímco já jako člověk tíhnoucí k zdravé stavě jsem se na první dobrou zamilovala do misky s kokosovým jogurtem, vločkami a spoustou ovoce.