Pokud nejste tak dobří, že Vás lidé už během vašeho studia na škole začali oslovovat s pracovními nabídkami sami, případně nemáte dostatek štěstí (abyste například byli dědici prosperující banky s pobočkami na celém světě, případně nejste alespoň synem/dcerou majitele malé restaurace/obchodu/pohřební služby/čehokoliv) abyste měli práci jistou ještě předtím než dostudujete, patrně se nevyhnete tomu, aby vašemu nástupu do zaměstnání předcházel pohovor. Stres, sevřený žaludek, strach z toho, co na vás čeká. Nutno dodat, že někdy je strach na místě, protože si na vás personalista připraví otázky, na které se velice těžko hledá odpověď. Často jsou to otázky praktické, ale občas může dojít také na dotazy, které jsou spíše hloupé a nenajdeme v nich žádnou hlubší logiku. Pro tento článek jsem vybrala 12 otázek se kterými jsem se často sama setkávala u pohovoru, případně si nad nimi klepali na čelo mí přátelé, kteří museli podobné dotazy zodpovídat, když se ucházeli o zaměstnání oni.
Prodejte mi tuto propisku.
Dobře, nezačínáme vyloženě dotazem, ale velice častým pokynem k ukázce prodejních dovedností. Praktické to možná je, ale kolikrát za život vám někdo v obchodě zkoušel prodat propisku, která nebyla zrovna od Parkeru?
Proč jste reagoval/a právě na náš inzerát?
Protože jsem hledala práci a vy jste ji nabízeli.
Kdybyste mohl/a být zvířetem, jaké zvíře byste chtěl/a být a proč?
Chtěla bych být člověkem, protože jsem si na to už tak nějak zvykla.
Kde se vidíte ode dneška třeba za 10 let?
Pikantní otázečka pro někoho, kdo vlastně ani neví, co si dá zítra na oběd. Vždycky jsem si nad odpovědí na tenhle dotaz lámala hlavu, ale nakonec jsem si uvědomila, že odpověď může být poměrně jednoduchá a efektivní. Chtěla bych být v pozici, ve které jste momentálně vy.
Proč chcete tuto práci?
Existuje na tohle vůbec lepší odpověď, než oklepaná fráze: Protože si myslím, že mám této firmě co nabídnout?
Jaká je Vaše představa o platových podmínkách?
Otázka, které se nelze vyhnout přesto, že některé firmy už mají plat předem stanovený a nechtějí s ním hnout. Je to těžké, protože bychom se nikdy neměli přecenit, měli bychom si nechat prostor pro to, abychom mohli platově růst, ale zároveň je potřeba si uvědomit náklady na živobytí, abychom nežili jako žebráci jen protože jste nutně tuto práci chtěli a šli na nejnižší možnou cenu. Já si předem propočítala, kolik peněz bych potřebovala na zaplacení nájmu nějakého normálního bytu, jídla, ostatních nutných věcí a přidala k tomu ještě menší rezervu, aby mi po zaplacení všeho ještě nějaké peníze vůbec zbyly. Docela mi pak přišlo komické, když mi na jednom pohovoru paní řekla: Bavíme se o hrubé mzdě, že? Ve finále se ukázalo, že za plat, který lidem nabízí, by mohla být ráda, že její zaměstnanci ráno alespoň zavolají, že do práce nepřijdou.
Jak si představujete náplň své práce?
Původně jsem vlastně přišla proto, abyste mi tuto otázku zodpověděl vy.
Jaké jsou vaše špatné vlastnosti?
Vy mě jako vážně vyzýváte k tomu, abych se před vámi pošpinila? Sama a dobrovolně?
Jste chirurg, který může provést transplantaci srdce, které máte k dispozici jedno, ale možných pacientů deset – bývalého narkomana, těhotnou šestnáctiletou Romku, matku samoživitelku se dvěma malými dětmi, které kromě ni nikoho nemají…
Abychom byli úplně spravedliví… Co ho prostě nedat nikomu? Asi ne. Tak ho dáme tomu, kdo zaplatí nejvíc.
Jak byste zvážil/a letadlo bez použití vah?
Doslova těžká otázka. Běžte si pro know how zdarma někam jinam.
Jaká je vaše práce snů?
Jakou odpověď vlastně na tohle personalisté očekávají? Taková, která mě bude bavit? Taková, kterou nabízíte vy?
Proč bychom měli přijmout právě vás?
Protože z toho, co jsem viděla na chodbě… Nemyslím si, že je tady velká konkurence.
You must be logged in to post a comment.