Zastávám názor, že lidé, kteří se dobrovolně dívají na jakýkoliv z pořadů Jaromíra Soukupa, soutěž Co na to Češi, Partičku nebo Prostřeno, mají IQ pod 80, nevadí jim ztrácet kousek svého života nad něčím beze smyslu (ale to máte těžko, někdo to investuje do nesmyslného vztahu, někdo chodí na koncert Ortelu a jiný kouká na Soukupa). Osobně na tohle nemám čas, chuť, inteligenční kvocient ani povahu, protože mě vždycky dokáže všechno naštvat asi tak během minuty, zatímco u výše zmíněných pořadů se to počítá spíš na sekundy.
Na mou obranu… Měla jsem ten den chřipku, horečku a v žaludku paralen. Bylo úterý a já před sebou měla vidinu soboty ve Vídni a následně večeru v podniku, kde se rozhodně více než kde jinde nehodí posmrkávat, otírat si uslzené oči a průběžně z kabelky vytahovat nosní kapky.
Zatímco jsem do hrnce házela nakrájenou mrkev, celer a petržel a se slzami v očích cupovala na dřevěném prkýnku doma vypěstované chilli, zaslechla jsem z vedlejší místnosti hlas Václava Vydry.
SEZNAMOVACÍ PROSTŘENO PRÁVĚ ZAČÍNÁ!
Prostřeno samo o sobě je extrém. Ale seznamovací musí být dvojitá nálož, napadlo mě, a zatímco jsem nechávala polívku vařit, přiskočila jsem k televizi.
Stará dobrá klasika na začátek. Představení všech soutěžících a následně menu toho, který bude dnes vařit. Jak už to tak bývá, každý z bandy, která se večer přijde nabaštit, by si nedal něco, co se nááááhodou na stole ten den objeví.
Už jen samotné představení soutěžících mi potvrzuje, že jsem se nemýlila a čekání na vývar dnes bude okořeněno dobrou zábavou. Soutěžících je klasicky pět, tři ženy a dva muži. Jedna slečna, která mi svým vzhledem (neumím popsat proč) připomíná nějakou postavičku ze South Park, druhá slečna má přibližně 30 kilo na 160 cm a poslední z trojice žen je rozvedená maminka dvou dětí, která působí dost vyžile, byť z výběru je to asi jednooký král mezi slepými a věřím, že o ní v korespondenci po skončení pořadu projeví zájem nějaké zoufalejší kusy.
Můj tip potvrzuje jeden z mužských soutěžících, kterému je 33, vypadá jako hodný chlap, ale bydlí v dětském pokoji u rodičů, bojuje tak trochu s nadváhou a poslední vztah měl před pěti lety. Z rozvedené maminky je unešený. Ona ovšem nechápe, že chlap ve třiceti ještě stále bydlí u rodičů a evidentně tak nějak počítá s tím, že každý muž ve třiceti letech už dávno ví, co od života čeká, stojí na vlastních nohách a vede spořádaný život. Tady začínám chápat, proč je rozvedená.
Posledním soutěžícím je kluk, sotva o pár let starší než já, který vypadá na první pohled normálně, ale pochází z místa poblíž Šumperka. Přesto si myslím, že je to asi jediný použitelný článek, který se sám sebe během natáčení musel několikrát ptát, proč se vlastně přihlásil. Jediná použitelná partnerka by pro něj mohla být podle mě ta vyžilá čtyřicítka, ale ta by mu mohla nejspíš dělat mámu.
No nic, zpátky k úterní večeři. Vaří obdivovatel rozvedené maminky. Jako předkrm si vybral bagetku s česnekovou pomazánkou. Do seznamovacího speciálu Prostřena nemohl pokrm vybrat líp. Vedle česnekové pomazánky nachystal svým hostům také celerovou. Přichází tedy samozřejmě otázka, která pomazánka je která. Jedna bageta smrdí a na druhé je celer. Chápu, že u slabších kusů to může být nad jejich rozlišovací schopnosti a proto se musí hostitele zeptat. Klasické doptávání se na to, jestli je kdeco domácí nekomentuju, to se objeví v každém díle a v každém se najde taky jantar, který kvůli tomu stáhne tři až devět bodů dolů, navzdory tomu, že div nevylízal talíř, protože: „…zklamání, mohl si s tím dát více práce.“
Hostitel vysmátě při většině odpovědí kouká na rozvedenou maminku, trpělivě čelí hloupým dotazům svých hostů a následně se odebere pro vývar, který má na plotně. Velkoryse pomíjím dotazy na to, zda nudle jsou nebo nejsou domácí, což je ale ve finále jedno, protože někdo od stolu zhodnotí, že je jich v té polívce překvapivě hodně.
Zatímco se dnešní hostitel vydá do kuchyně připravovat další chod (tuším, že svíčkovou, v té změti už si nevybavuju, který moment to byl) a hosté v podání rozvedené maminky, slečny ze South Park a vysoké štíhlé paní šmejdí (přičemž jsou udiveny z toho, jak vypadá hostitelův pokoj a marně si lámou hlavu nad tím, jak tam před pěti lety mohl přivést nějaké děvče) soutěžící od Šumperka na popud produkce míří do kuchyně za hostitelem a pokládá mu otázku ve smyslu, jestli by si z účastníc tohoto týdne vybral.
Ani minutu nepochybuji, což mi následně jeho odpověď potvrzuje.
„A ty, jakou bys chtěl?“ táže se ho následně.
No, tak to by mě taky zajímalo.
Klučina od Šumperka je diplomat.
„Já hlavně tu pravou,“ odpovídá.
Světlou chvilkou je potom zábava, kdy se střílí do terče. Špatně seřízenou pistolí. Když si prohlížím některé soutěžící, mám dojem, že by sobě i svému okolí byli nebezpeční i se správně seštelovanou puškou.
Zbytek dílu už ani nedokoukám, protože mám dojem, že na mě toho dneska bylo dost.
Náročný den v práci.
Nemoc.
Seznamovací Prostřeno.
Děkuji Bohu, že si svůj vývar na chřipku můžu sníst sama.
Bez soutěžících.
Bez bodování.
Bez otázek, zda jsou nudle domácí a kuře z vlastní ohrádky.
Bez otázek, proč tam vlastně kuře vůbec nemám.
Aby tedy tenhle článek nebyl úplně bez pointy, na jeho konec si přiznejme jednu věc.
Vždycky může být hůř. Například…
Jaromír Soukup kromě svých 13 pořadů může začít natáčet seriál. Nebo třeba Výměnu manželek. Jaromíra Soukupa.
(Pokud se nějaký jeho divák dočetl až sem, byla bych vděčná, jestli by mi mohl osvětlit rozdíl mezi obsahem pořadu Takový byl týden Jaromíra Soukupa a Týden podle Jaromíra Soukupa.)
Už tak šílené Prostřeno může být něčím speciální. Třeba seznamovací.
Jednoduše, nerouhejte se. Buďte rádi za to, co máte a važte si toho. Nebo naopak buďte vděčni za to, co nemáte.
