All I want for Christmas…

Je jedno, jestli jsem v práci, s přáteli, s rodinou a jestli je venku mínus deset nebo plus dvacet. V devadesáti devíti procentech (matematicky vyjádřeno v 99 %), jsem to já, kdo vždy brečí, že je mu zima a kvůli komu se musí zvýšit teplota na ovladači od klimatizace. Zároveň jsem ale ten typ člověka, který dá obvykle přednost tomu, aby vypadal dobře, před tím, než aby mu bylo teplo. Je to prostě nekončící začarovaný kruh. Zhruba před rokem nám do kanceláře přibyl nový kolega, který má evidentně stejný problém jako já, jenom má tu citlivost zimy ještě o něco vyšší, což jsme pochopili ve chvíli, kdy během podzimu vyrazil na záchod, kde byla otevřená ventilačka, což ho přimělo vrátit se do kanceláře pro bundu a absolvovat celou cestu znova. To bylo letos. Minulý rok zaběhl do kumbálu pro štafle, aby to okno mohl zavřít.

Každopádně, je to skoro čtrnáct dní, kdy jsem vyrazila kouknout po obchodech. Na moje poměry bylo ten den dost teplo, takže jsem si vzala bílé plátěné tenisky, legíny končící nad kotníky, delší košili a tenkou bundičku. Uznávám, že na polovinu listopadu to není úplně běžný outfit, na druhou stranu, i v tomhle mi vlastně bylo ještě trochu vedro. Když jsem u točitých dveří obchoďáku čekala vedle slečny v rozepnuté zimní bundě a kozačkách, z jejichž útrob čouhala vlna, přemýšlela jsem, kdo z nás dvou je tady ten divný. Vzhledem k tomu, že jsem při procházení se po obchodním domě měla nad hlavou vánoční výzdobu, baňky a blyštivá světýlka, řekla jsem si, že ta divná jsem tady bezesporu já. Prošla jsem si v rychlosti obchody a při pohledu na davy lidí, vánoční ozdobu a narvanou prodejnu Yankee Candles mi to došlo.

Blíží se Vánoce.

V hlavě jsem začala rekapitulovat, s čím se budu muset vypořádat, na co budu muset odpovídat a co budu muset zvládnout.

#cukroví

Základní otázka s blížícími se svátky je samozřejmě jasná.
 „Už máte napečeno?“

Témata o počasí, dovolené a další zbytečnosti mají tohoto zimního bratříčka. Samozřejmě pokud vzápětí tazatel nezačne vzdychat nad tím, že on ještě ani nezačal a vůbec se mu do toho LETOS nechce, tak to nechytí tu správnou vůni otrávenosti z Vánoc.

No, taky se mi do toho minulý rok nechtělo, když jsem teprve 23. prosince v osm večer začínala dělat včelí úly. Ale ujela mi ruka s rumem a hned jsem tu vánoční atmosféru vycítila. Úly mi při sobě sice moc nedržely a tuším, že snad jenom jeden kus jsem vytáhla z formičky celý, ale vůbec mi to nevadilo. Okoštovala jsem jich při výrobě tolik, že mi přišly všechny svým tvarem dost roztomilé. Nemluvě o tom, že jsem si tím přivodila tak parádní náladu, že bych péefko poslala i svému největšímu nepříteli.

Ale zpátky k oblíbené otázce. Upřímně, změnilo někdy někomu život vědomí, že má jeho kolega/soused napečeno? Tahle otázka má odůvodnění pouze v případě, že se ptáte kamaráda nebo babičky, které chcete přijet vyjíst. Pokud vznesete tento dotaz jenom, protože se snažíte zabít trapné ticho, tak to prosím aspoň zaměňte na nějakou méně otřepanou otázku, třeba: Jaké je tvoje nejoblíbenější cukroví? Zanecháte projevený zájem a třeba ještě nahoníte inspiraci.

No, není to lepší?

Nemáte zač.

No. Ale i tak.

#davy v obchoďácích

Samozřejmě by Vánoce měly být svátky klidu a míru. Kdokoliv ale někdy v prosinci zavítal do obchodu, chápe, že přesně tahle dvě slova nemají s Vánoci nic společného. Více než kdy jindy se v tomto období objevují bezohledná individua, kteří vás naberou ramenem/loktem/šlápnou vám na nohu a vzápětí bez jakýchkoliv slov zase zaplují do davu a zmizí. Za to vám Ježíšek nadělí ponožky, smradi.

Nemluvě o tom, že pokud na nákupy cestujete městskou hromadnou dopravou, pak máte ještě o zážitek navíc. Osobně po nástupu do autobusu/tramvaje zpravidla cítím odér vypovídající o tom, že část cestujících už s oslavami Vánoc začala a další část se hodlá slavnostně vykoupat až někdy kolem Štědrého dne. Nehledě na to, že vytíženost spojů je mnohdy docela maximální, takže často cestujete namačkaní jako sardinky a nevíte, jestli vás spolucestující objímá nebo okrádá.

#vybírání dárků

Dalším důležitým bodem je výběr dárků. Není většího potěšení, než kupovat dárek klukovi, který si může koupit co chce, nebo muži, který „nechce nic, dyť má všechno, hlavně aby bylo dost jídla na svátky“. I s tímhle už jsem se naučila pracovat. Jednoduše před tímto člověkem nahoďte, že pro něj už nějaký dárek máte. Většinou začne hádat. Pak už jen stačí si všechny jeho tipy zapamatovat a vybírání nejvhodnější varianty může začít.

#hromadné označování v přáníčkách

Je na světě snad jenom jedna osoba, která umí napsat jakékoliv přání tak, že se nad tím zasměju. Člověka ale nic nedokáže líp rozhodit než vánoční obrázek z netu, kam hromadně všechny označíte, případně skopčíte nějakou básníčku a stylem ctrl+c/ctrl+v to pěkně rozhazujete po chatech. Nejlépe rovnou i lidem, se kterými se po zbytek roku nebavíte a historie vašeho chatu prakticky obsahuje pouze tyto říkanky. Upřímně, rozdávala bych za tohle ban. Přejte, objímejte, dolívejte punč, ale tak nějak jinak. Tak nějak osobněji.

#jsem zase přibrala…

Není nad to si předpřipravit půdičku pro novoroční předsevzetí. Takže už během Vánoc si často od okolí vyslechneme, kolik toho kdo přibral. Ano. To tak prostě je. Protože se během svátků nic moc neděje, jenom baští, pije a blbě kecá. Takže pokud se čas od času neproběhneme venku nebo neskládáme uhlí, nějaké to kilo nám to možná hodí. A protože je do léta času dost, kdo by nad tím brečel?

Když pominu všudepřítomnou Mariah Carey, která se svou písničkou All I want for Christmas asistuje během prosince všem a všude, tohle jsou základní věci, které mě na Vánocích nebaví, ale jak by řekla největší pesimistka jakou znám: „Všude máš něco.“ Na které věci se těšíte/netěšíte s přicházejícím adventem vy?