Milý Ježíšku,
po několika letech ti zase píšu dopis. Tentokrát ho nezačínám slovy „nemám
vlastně moc přání, se kterými píšu“ a následně jej nekončím 50 položkami, které bych pod
stromečkem chtěla najít. Jsem už samozřejmě ve věku, kdy si soudně přiznám, že
je toho ranec, co bych si přála. Tak zrovna začněme.
Přála bych si, aby všichni, které mám ráda a kteří si to zaslouží, byli zdraví, šťastní, každý den našli alespoň jeden důvod, proč se smát a aby jim osud poslal do cesty způsob, jak vydělávat tolik peněz, aby jim to stačilo a nemuseli si odpírat zážitky, dobroty a další věci, které jim dokážou zpříjemnit život. A hlavně, aby byl každý tvor na zemi obklopený láskou, protože ta je tou nejdůležitější věcí, která má vliv na povahu a činy lidí.
Taky bych si přála, aby si kuřáci přestali zapalovat na zastávkách a aby daleko méně lidí nosilo k elegantním outfitům tenisky Salomon. Vím, že je to sice přání velice neskromné, ale dále bych si přála, aby se lidé naučili přemísťovat na eskalátorech při jejich pravém okraji. Přála bych si, abych konečně našla kozačky, které se mi budou líbit, a zároveň je kolem lýtka nebudu mít tak volné, že svému okolí připomínám chvílemi mušketýra a chvílemi zase zoufalého rybáře v gumácích, který dohlíží na vypouštění rybníka.
Přála bych si, aby méně lidí vyprávělo trapné vtipy, které byly aktuální někdy v roce 2009 jako příspěvky na sociálních sítích. Aby méně lidí bylo sprostých a agresivních. Aby méně lidí bylo primitivních a vůbec se zato nestydělo. Aby více lidí uvažovalo hlavou.
Udělalo by mi neskutečnou radost, kdyby více matek umělo své dítě vychovat alespoň k základním hygienickým návykům a elementární slušnosti, ideálně stylem, kdy to, že se dítěti něco nelíbí/něco nedostalo/s něčím nesouhlasí neslyší všichni v okruhu pěti kilometrů.
Taky bych si přála kilový sáček levandulových sušenek, voucher na všechny atrakce v Pratru (vyjma toho strašidelného hradu, kam už nikdy v životě nechci). Chtěla bych taky dostat vstupenku do továrny Willyho Wonky. A nějaký další kýčovitý řetěz, který by ladil s balónky z Pepca a žárovkama z Depotu. Mimochodem, taky bych chtěla aby mi někdo opravil na řetězu se žárovkama tu jednu z nich, která je prasklá.
A když budu úplně nejskromnější, tak mi postačí knížka v angličtině. Nebo němčině. Nejlíp na úrovni, které rozumím. Takže chápete, že je to tak ideálně slabikář.
(Ne. Vážně tady trapně nebudu psát pohodu, tuny jídla a včelí úly. Tohle totiž má být přece sakra u Vánoc samozřejmost! O kterou se ovšem svým přístupem musíme přičinit…)
