Byl prosinec roku 1952. Velká Británie se (stejně jako zbytek světa) připravovala na nadcházející Vánoce. Svátky klidu a míru ale dostaly v Londýně toho roku pachuť smrti.
Na klasickou mlhu byli Londýňané zvyklí. Tentokrát ale problém začínal být o něco větší. Obyvatelé města topili nekvalitním uhlím (kvalitní bylo určeno na export) a navíc byla dokončena výměna elektrických tramvají za dieselové autobusy. Jenže problém začínal být pořád horší a horší. Kvůli smogu musela být přerušená doprava, do ulic nevyjížděly dokonce ani sanitky. Později také byla zrušena mnohá divadelní představení a promítání filmů. Smog byl totiž natolik hustý, že se dveřmi a okny dostal do budov a tak se mnohdy stalo, že diváci neviděli skrz mlhu na herce nebo na promítací plátno.
Britská metropole byla svými problémy s mlhou poměrně známá a proto ani v této situaci nezavládla panika. Malým varovným signálem bylo ale to, že lidem ze smogu slzely oči. Zvířata v Londýně a okolí začala umírat. Dobytek, který přežil, byl ihned zlikvidován a masa se lidé zbavili, protože plíce zvířat byla úplně černá.
12 tisíc mrtvých
Po nějaké době ale lékaři začali srovnávat počty úmrtí s předchozími léty a došli k závěru, že čísla se dost liší. Zemřela spousta mladých i starších lidí, kteří měli potíže s dýcháním. Často k úmrtím docházelo přímo na ulici. Prvotní závěry byly takové, že tento tichý zabiják stál za smrtí 4 000 lidí. Později se začalo mluvit spíše o 12 000 životů, které měl smrtící smog na svědomí. Zhruba dalších 200 000 lidí si z celé situace odneslo zdravotní následky.
Britským premiérem byl v tu dobu Winston Churchill, jehož vláda nejdříve nepřikládala problému velkou váhu. Jakmile ale začaly stoupat počty mrtvých a nemocných, začali se politici celou věcí zabývat a vynaložili velké náklady na meteorologii, aby podobný problém pro příště včas odhalila. Zároveň došlo k úpravám zákonů týkajících se ekologie.
Smog se do města z ničeho nic dostal 5. prosince a stejně tiše, jako do metropole vstoupil, tak tiše z ní vlivem prudkého větru 9. prosince odešel.
Čína podobný problém zažívá dodnes
Po 64 lidech vědci odhalili důvod, který stál za smrtí 12 tisíc obyvatel Londýna. „Lidé vědí, že za mlhu mohou hlavně sírany. Částice kyseliny sírové byly vytvořeny oxidem siřičitým, který se hojně produkuje při spalování uhlí,” řekl deníku Alphr profesor Zhang z univerzity v Texasu.
Faktem zůstává, že zima v prosinci roku 1952 byla obzvlášť tuhá a lidé topili téměř neustále. Tím ovšem ke vzniku jedovatého smogu přispěli.
„Naše výsledky ukázaly, že celý proces urychlil oxid dusičitý, což je další produkt spalování uhlí. Ten se smísil s přírodní mlhou, která na Londýn padla. Klíčovým aspektem je pak přeměna oxidu siřičitého na síru, při němž vznikají jedovaté částice, které zůstávají v ovzduší,” dovysvětlil profesor. Přirozená mlha tak postupně začala obsahovat více a více sirných částic, kvůli čemuž se začínal problém zhoršovat,
Paradoxem je, že stejný jev je v Číně na denním pořádku ještě i v současnosti. Vědci ovšem došli k závěru, že v této zemi je proces neutralizován díky nadměrnému užívání umělých hnojiv, což způsobuje velké vylučování amoniaku.
Úvodní obrázek je repro foto z následujícího videa:
