Byl chladný večer rok 1988 a do Vánoc scházely tři dny. Právě to bylo důvodem, proč Bunty Gallowayová, obyvatelka třítisícového skotského města Lockerbie, balila v teple svého domova dárky. Neměla ani tušení, že se jí za pár chvil naskytne jiná, naprosto hororová podívaná.
Celý příběh ale začíná mnohem dříve a především někde jinde. Americké velvyslanectví v Moskvě obdrželo 13. prosince téhož roku anonymní hovor z Helsinek. Volající (údajně muž s arabským přízvukem) oznámil, že na palubu některého z letadel Pan Am, směřujícího z Frankfurtu do USA, bude umístěna výbušnina. Upřesnil, že k tomu dojde během následujících dvou týdnů. Pan Am údajně po této zprávě zvýšila cenu svých letenek o 5 dolarů, což odůvodnila „speciálními bezpečnostními opatřeními“.
21. prosinec 1988, 17 hodin odpoledne, letiště Heathrow, Terminál 3
U terminálu tři se postupně začínají shlukovat lidé, kteří si u společnosti Pan Am koupili lístek na let číslo 103 mezi Londýnem a New Yorkem. Aerolinky Pan Am byly známé tím, že pokud jste nenašli přímý let, mohli jste po cestě na jiném letišti přesednout na další letadlo a plynule pokračovat do cílové destinace. Právě to byl případ letu 103, který vlastně začínal už ve Frankfurtu jako let 103A, směřující do Londýna. V britské metropoli pak cestující přestoupili na let, jehož cíl měl být newyorské letiště J. F. Kennedyho. Frankfurtské letiště odbavilo 49 cestujících, kteří přiletěli do Londýna a měli pokračovat v cestě do Ameriky. Zavazadla, která byla odbavena a zkontrolována v Německu se už na Heathrow neřešila.
Do letadla nastoupí 35 studentů z Ameriky, kteří strávili v Evropě v rámci svých studií půl rok až rok a vraceli se na Vánoce domů za svou rodinou. Na palubě je také dvanáct dětí, které mají méně než deset let. Nejmladší z nich má pouhých devět týdnů. Nejstarší cestující je paní z Budapešti, které je 79 let. V letadle cestuje dohromady 243 cestujících, o jejichž pohodlí a bezpečnost se má během letu starat 16 členů posádky. Po nástupu všem těmto lidem zbývá přibližně 122 minut života.
Stoj byl do provozu uveden v roce 1970, ale zkušený pilot, a kapitán letadla James Bruce MacQuarrie, který se mohl pyšnit více než 10 tisíci nalétaných hodin, neměl důvod se obávat. Nikdo neměl důvod se obávat. Na letadle byly prováděny pravidelné údržby a stroj byl naprosto v pořádku.
Ale přesto došlo k tragédii, která až do 11. září 2001 byla považována jako největší útok na občany USA…
18.25
Řídící věž dala povolení pro vzlet. Letadlo, kterému se přezdívalo „Služebná moří“ se rozjelo po letištní ploše a odlepilo od země.
18.58
Kopilot navázal kontakt s Shanwick Oceanic Area Control v Irsku. Jedná se o stanici, která přiděluje letové koridory letadlům letícím přes severní Atlantik do Ameriky. Minimalizuje se tak šance na kolizi. Kopilot sdělil číslo letu, pozici a cílovou destinaci.
19.02
Kontrolor informoval, že by letadlo mělo upravit směr svého letu, pokud letí na letiště JFK v New Yorku. Jeho hlášení zůstalo bez odpovědi.
19.02 a 50 sekund
Neexistují svědci, kteří by mohli popsat, co přesně se v letadle stalo. Podle všeho se ale stroj silně otřásl, vypadla elektřina a vše se vypnulo. Následně se odlomil přední trup letadla. Cestující během pár sekund museli čelit neskutečné zimě, hluku a chladu. Podmínky by se daly připodobnit těm, které panují na Mount Everestu. Zároveň ale cestující ztratili vědomí. Několik z nich vypadlo do tmy, kde drastickou scénu dovršily motory letadla, které stále fungovaly a „nasály“ do sebe některé z pasažérů.
Více než polovina cestujících ovšem stále byla v letadle, které bylo rozlomeno na dvě části. Obě po velice krátké chvíli dopadly do výšky, kde byl mnohem přijatelnější stav kyslíku a také teplota. Nedá se ale s jistotou říct, jestli se někomu vrátilo vědomí. Pád trval více než dvě minuty a tlak mohl podle odborníků víceméně „roztrhat“ vnitřní orgány.
Letadlu sice stále fungovaly motory, ale trosky letounu nespadly přímo na zem. Chvíli se nechávaly unášet silným větrem. Právě ten byl důvodem, proč se součástky letadla rozprostřely na ploše 845 kilometrů čtverečních.
19.03 a 26 sekund
Bunty Gallowayová uslyšela ohlušující ránu. Po otevření vchodových dveří svého domu uviděla, jak na ulici a zahradu dopadají těla lidí. Jak sama později popsala, v její blízkosti dopadlo na zem malé dítě.
Křídla a střední část trupu, která v hlavní nádrži stále držela kolem 90 tun paliva, zasáhla Sherwood Crescent, ulici plnou rodinných domů. Pod troskami letadla našlo smrt dalších 11 lidí. Rána byla tak silná, že geologická stanice poblíž Lockerbie zaznamenala seismické záchvěvy v hodnotě 1,6 stupně Richterovy škály.
Podle expertů měli někteří cestující navzdory všem okolnostem šanci pád přežít. Pomoc ale potřebovali mnohem rychleji, než jim nakonec byla poskytnuta. Koloval například příběh o farmářce z Lockerbie, která našla vrchního stevarda ještě živého. Než ale stihla zavolat pomoc, muž zemřel.
Trhavina z Československa
Výbuch nastal v přední části zavazadlového prostoru. Hlavním podezřelým se při vyšetřování stal na krátkou chvíli muž jménem Jaswant Basuta, který měl původně v letadle také cestovat. Při pasové kontrole se ale opil a usnul v odletové hale. Jeho kufr však letadlem putoval.
Vyšetřovatelé později zjistili, že útočníci pro explozi použili trhavinu semtex, která byla vyrobena v Československu. Při vyšetřování příčin tragédie museli dát dohromady více než 10 000 kousků, na které se letadlo rozpadlo. Černá skřínka jim bohužel příliš nenapověděla, při výbuchu nahrála pouze 180 milisekund šumu.
Stál za akcí sám Kaddáfí?
Policie si vyslechla více než 15 000 svědeckých výpovědí a po bezmála třech letech pak vznesla obvinění z vražd proti Abdelu Bassetu Ali al-Megrahimu, libyjskému příslušníkovi tajných služeb a veliteli ostrahy Libyan Arab Airlines a proti Laminu Khalifah Fhimahovi, vedoucímu muži na letišti Luqa Airport na Maltě. OSN pak uvalila sankce na Libyi, v čele s plukovníkem Kaddáfím.
V roce 2001 byl Margi osdouzen ke 27 létům ve vězení. Fhimah byl od trestu osvobozen. Humanitární důvody ale přispěly k tomu, že byl Margi v srpnu 2009 z vězení propuštěn kvůli rakoviny prostaty v konečném stádiu. Na tuto nemoc o necelé tři roky později zemřel.
Bývalý libyjský ministr spravedlnosti v roce 2011 prohlásil, že k útoku dal pokyn sám Kaddáfí.
Vzhledem k početným spekulacím a teoriím je po tak dlouhé dob těžké odhadnout, kdo skutečně mohl stát za celým útokem, kvůli kterému zemřelo celkem 270 lidí (256 pasažérů, dalších 11 osob našlo smrt pod troskami letounu).
