Abychom dokázali lépe pochopit, co se v srpnu minulý rok odehrálo v přístavu libanonského hlavního města, potřebovali bychom znát historii malého přímořského státu více do hloubky. V následujícím článku jsem jen částečně nastínila to, co tragické události předcházelo a co následovalo. Zdrojem informací mi byla řada článků, dokumentů a především můj přítel, který z Libanonu pochází.
Vezměme to ale postupně…
4. srpen 2020, 17.45, Bejrút
Nevelká země z Blízkého východu kdysi platila za Švýcarsko Východu. Proslula především svou chutnou kuchyní a možností koupat se v moři i perfektně si zalyžovat, obojí během jednoho dne. Tohle označení už pro Libanon ale nějakou dobu neplatí. Ačkoliv se země dokázala vzpamatovat z několika válek, poslední dobou je stát s více než 6 miliony obyvatel spíše v úpadku než na vzestupu. A pandemie ji příliš nepomáhá. Přesto, že tomu nic nenasvědčuje, za pár chvil bude Libanoncům zasazena další rána, která životy mnoha z nich nenávratně změní, a některé o něj dokonce připraví.
18.00, bejrútský přístav
Ve skladu v místním přístavu je požár, ke kterému byli vysláni hasiči. Nevědí, co jej způsobilo, ani co přesně ve skladu vlastně je. Zpočátku vše vypadá, jako kdyby v budově vybuchl ohňostroj, což později využije jeden z ministrů a do médií poskytne vyjádření, že šlo o výbuch na lodi, která přivezla pyrotechniku.
18.07
Přesně chvíli poté, co se trojici záchranářů podaří otevřít dveře skladu, nastane silná exploze. Matka jednoho z nich později uvedla, že jejího syna prakticky nebylo možné pohřbít. Rakev, kterou pro jeho ostatky připravili, byla vlastně prázdná. V ohrožení po výbuchu nejsou jen lidé poblíž skladu, ale prakticky kdokoliv. Otřesy po výbuchu bylo možné pocítit třeba až na Kypru.
Nad město se následně vznáší mrak připomínající hřib, který byl tvořen oxidem dusičitým, tedy prudce jedovatou látkou. Ta vzniká rozkladem dusičnanu amonného. Na místě výbuchu zůstal v zemi obrovský kráter, který je 43 metrů hluboký a zhruba 120 metrů široký. Ten brzy plní mořská voda. Kromě díry v zemi ovšem výbuch prohloubil také rašící krizi v zemi, vzhledem k tomu, že se jednalo o nejdůležitější přístav v republice.
Výbuch srovnal okolí se zemí. Budovy v okruhu 10 a více kilometrů byly poškozeny. Na ulicích se povalovala převrácená auta, trosky budov a sklo. Exploze navíc vyřadila z provozu čtyři nemocnice ve městě, což byl v době pandemie o to větší problém. Špitály byly totiž už tak plné nakažených pacientů, a přijímat tak zraněné proto bylo často komplikované, někdy dokonce nemožné.
Velkým problémem bylo také zasažení skladu, ve kterém bylo uschováno 85 % libanonských zásob pšenice, která dle všeho byla po tragédii kontaminovaná.
Více než 200 mrtvých, i pomocná ruka Čechů
Především ale kvůli výbuchu přišlo mnoho lidí o své děti, příbuzné či přátele. Dohromady zemřelo 218 lidí a více než 7 500 již bylo zraněno. Dalších, přibližně 300 000 lidí ztratilo střechu nad hlavou. Na místo vyrazili také čeští záchranáři se speciálně vycvičenými psy pro vyhledávání osob v sutinách.
Po takto rozsáhlých ztrátách na životech se pak může zdát jako malichernost, že hmotná škoda byla vyčíslena na více než 15 bilionů dolarů.
Následující vyšetřování…
Libanonský generální ředitel pro veřejnou bezpečnost uvedl, že látka byla ve skladu zhruba 6 let. V roce 2013 totiž byl tento dusičnan amonný zabaven z lodě Rhosus, kterým jej kdosi převážel z Gruzie do Mosambiku. Loď ale během kotvení v Bejrútu měla problémy, které vyústily ve finanční tíseň na základě které loď musela v přístavu zůstat.
Přesto, že celníci několikrát žádali soud, aby došlo k převozu tohoto materiálu, nikdy jim nebylo vyhověno. Stejně tak nebyla ani přijatá žádná bezpečnostní opatření.
Ačkoliv se oficiálně stále neví, proč k výbuchu došlo, jednou z pravděpodobných vyšetřovaných verzí je, že požár vznikl při svařování.
Na důvěryhodnosti vyšetřování nepřidává ani fakt, že soudce, který chtěl ohledně celé kauzy vyslechnout také politiky, byl z případu odvolán.
Současná situace
Výbuch přístavu byl jen dalším kamínkem do mozaiky krize, kterou Libanon prochází. Tragédie přispěla k nepokojům mezi obyvateli, kteří několikrát vyšli do ulic. Naposledy se tak stalo právě 4. srpna letošního roku, kdy symbolicky v 18.07 začali protest proti současné vládě. Stav přístavu zůstává prakticky beze změny. Dost možná také kvůli finanční krizi, kdy současná hodnota libanonské libry klesla natolik, že si lidé nemohou dovolit ani jídlo, či léky. A pokud čirou náhodou mohou, dost často je v obchodě či lékárnách nenajdou.
Jen pro zajímavost, 1 CZK je momentálně přibližně 560 libanonských liber.
Samostatnou kapitolou je potom například zavedení formulářů a rezervací v případech, kdy si potřebujete natankovat do svého auta. Stejně jako problémy s elektřinou, se kterou se často potýkají například i v nemocnicích, kde mají pacienty napojené na přístroje, jež bez energie nemohou fungovat.
Bizarní situace, do kterých vládní představitelé dostali obyvatelé Libanonu, by ale vydaly na samostatný článek. Pokud byste o něj měli zájem, můžete tenhle feedback napsat do komentářů nebo soukromých zpráv na sociálních sítích.
