Většina z nás, kteří žijeme v paneláku, to asi zažila. Jednou za čas na vás vyjde řada a vy musíte vyrazit na společnou chodbu s náčiním a sprásknout kromě úklidu svého bytu taky úklid společných prostor. Doma je to tak nějak jedno. Jakmile vidíte, že je špinavá podlaha, prostě si vytřete. Ale kdepak společná chodba v paneláku. Jakmile se na kolečku přetočí šipečka na vaše jméno a vy nevypadáte, že se na víkendovou službu chystáte, obvykle se v paneláku objeví někdo, kdo vás na to rád a s úsměvem upozorní.
Víkendové služby vlastně nejsou tak úplně špatná věc. Díky nim jsem poznala, že nás v baráku všechny můj soused nenávidí. Jinak by mi nedávalo smysl, proč pokaždé vytírá tak divoce, že zůstávají laguny až do druhého dne. Zrovna dneska na mě vyšla s úklidem řada a tak jsem si řekla, že to zkusím udělat tak trochu v jeho stylu, jestli to nepřináší nějaké benefity, jako třeba rychlost, větší plynulost, lepší výsledek, cokoliv…
Myslím, že mi to nepřineslo vlastně skoro nic. Kromě toho, že jsem na konci z kyblíku nemusela vylévat žádnou vodu, protože mi tam žádná nezbyla. Když jsem se blížila ke spodnímu patru a viděla, jaké Niagarské vodopády se mi povedlo vytvořit na schodech, vzpomněla jsem si na film „Lucie postrach ulice“, kde hlavní aktérka plula po obýváku za pokřikování „JSEM VLÁDKYNĚ VŠECH MOŘÍ“.
Kromě toho, že jsem žádné benefity nezískala, málem jsem se ještě po cestě zpátky do bytu přerazila na schodech, které tou dobou začínaly pozvolna schnout a myslím, že do rána stihnou buď úplně uschnout, nebo úplně zmrznout, protože se mi začíná zdát, že trochu přestaly dovírat vchodové dveře a na chodbě je teplota srovnatelná s tou, která je v iglú.
Podstatné každopádně je, že na tři týdny mám vystaráno. Možná i více, pokud se někdo ze sousedů nerozhodne svůj úklid o týden odložit. U nás na patře totiž nikdo s úsměvem neupozorňuje a kromě pána, který nás nenávidí, tady asi všichni tu službu prožíváme tak nějak podobně…
You must be logged in to post a comment.