Ten pocit, kdy brzy ráno kráčíme Vídní, táhneme za sebou kufříky a v kapse máme cestovní pasy mi neskutečně chyběl. Let na Maltu jsme měli brzy dopoledne a tak jsme to využili jako záminku dorazit do Rakouska o den dřív, dát si výbornou véču v Elissaru a tradičně si projít město, jehož atmosféra mě nepřestává bavit.
Po check-inu na letišti jsme si ještě stihli dát v kavárně snídani a připadalo mi to strašně fancy. Dávat si kávu, snídat výborný jogurt s granolou a to vše s výhledem na letištní plochu a svoje letenky k tomu. Tuhle scénu jako z filmu přerušil zvuk potahování rýmy od vedlejšího stolu.
Jo. Skoro jsem zapomněla, že už se pár týdnů taky nemůžu zbavit něčeho mezi rýmou a zánětem dutin, což mi nahánělo dost velkou hrůzu z letu. Kdokoliv už někdy musel nastoupit do letadla s plným nosem asi chápe proč. A kdo ne, ať se modlí, aby v takové situaci ani nebyl. Kombinací několika vychytávek (o které se možná později i podělím) se mi nakonec povedlo let zvládnout bez bolesti. No, co víc si přát?
Po přistání jsme museli zhruba patnáct minut čekat na autobus, který nás odveze k příletové hale, což byl můj prozatímní rekord a setkání s první italskou (nebo arabskou, ono je to dost podobné) stopou v téhle zemi.
Storno jízdenky po jižansku
Malta je bývalá britská kolonie, což tradičně znamená, že se tady jezdí vlevo. Od prvního momentu, kdy jsme vyšli ze dveří příletové haly na mě proto zase dopadl ten stihomam, kdy mám dojem, že se na mě auto musí přiřítit z každé strany. Naskočili jsme na autobus a nechali se odvézt na přestupní zastávku. „Vidělas ty drobáky? Měl je v kalíšku od kávy. Přísahám, tohle je tak arabské,“ pravil můj přítel, podle kterého je každý člověk jeho krajan. Libanonec. A kdo ne, tak má určitě alespoň libanonskou babičku.
Při přestupu na další autobus vzniklo nějaké nedorozumění s indickým řidičem, který nám dvakrát musel tisknout jízdenku, protože jsme chtěli platit hotově. Storno v obou případech vypadalo tak, že papír s úsměvem odtrhl a hodil nám to pod nohy na zem. Nepřekvapilo mě to o moc víc, než cestujícím občas zapomněl otevřít dveře anebo zastavit na zastávce.
Měli jsme úžasný hotel ve Sliemě, který byl hned u promenády a náš pokoj nabízel nádherný výhled na moře. Hotelový personál byl naprosto úžasný a při check-inu nám dokonce nabídli skleničku prosecca jako welcome drink. Výborný nápad. Jenže naše první a poslední jídlo bylo někdy v devět ráno, kdežto na recepci hotelu jsme nakráčeli asi ve tři odpoledne. Naštěstí to s náma moc nezamávalo, jenom zintenzivnilo naše hledání vhodného místa na pozdní oběd.
Zbytek dne jsme využili k prozkoumávání okolí. Sliema nabízí perfektní přístup přímo k moři a věřím, že v létě musí být tahle část Malty naprosto božská. Kromě toho má toto město obrovskou nabídku restaurací (proboha, pokud tam někdy pojedete, musíte alespoň na malé jídlo vyrazit do Kebab ji). Kromě toho Sliema nabízí svým návštěvníkům také venkovní lázně, které vypadaly moc hezky. Navzdory tomu, že jsem viděla některé otužilce se koupat, těžko jsem si dokázala představit, že bych v teplotě lehce pod 20 °C skočila do vody.
Až při procházkách po pobřeží jsem si uvědomila, že Maltou v roce 2017 otřásla drsná vražda investigativní novinářky Daphne Caruany Galiziaové. Ta dokonce pocházela přímo ze Sliemy. Měla perfektní kontakty mezi politiky a její blog, na kterém rozkrývala nejrůznější kauzy, byl lidmi dokonce vyhledávanější než některá média.
Za její vraždu byli sice odsouzeni dva muži, ale kdo byl reálným spouštěčem akce, na jejímž konci byla nastražená bomba v autě, která nakonec bojovnici za spravedlnost rozmetala i s jejím vozem po poli? Těžko říct, jestli tahle otázka vůbec někdy bude zodpovězena. Daphne, její osud i její práce ale na místních zanechala obrovskou stopu. Ve Sliemě má menší památník a otisk její osobnosti se ukázal také ve Valettě, kam jsme se vydali hned druhý den. 
A teď mluvíte jak?
Večer jsme se ještě prošli po promenádě kolem moře. Bydlet v jednom z přilehlých bytů, které mají nádherné terasy a výhled na moře si užívají každý den v roce musí být vážně za odměnu, napadlo mě, když jsem vzpomínala na to, že maximum, co z výhledu našeho bytu můžeme vytěžit jsou poměrně časté zásahy hasičů. 
Druhý úřední je tady angličtina, takže je výhoda, že vám rozumí opravdu každý a konverzaci v pohodě můžete vést i se staršími lidmi. Maltština sama o sobě je poměrně zvláštní jazyk. Je to kombinace italštiny a arabštiny, přičemž nám povětšinou připomínala spíše arabštinu psanou v latince.
„Já ani nevím, jestli je tohle jen alžírská arabština, anebo ta maltština,“ vrtěl přítel kolikrát hlavou, když se do jeho uší dostala konverzace někoho, kdo nás zrovna míjel.
Především při západu slunce se mi Sliema líbila ještě víc. Přístav malých lodí, výhled na kostel Knisja tal-Karmnu a promenáda, která byla lemovaná spoustou malých barů, kam se Malťané po celém dni uchylovali k večeři nebo sklenici dobrého vína. Prakticky na moři byl navíc bazén, který i v 16°C sloužil k tréninku mladých plavců nebo hráčům vodního póla – mimochodem, nikdy jsem netušila, že i tahle hra může být tak vyhrocená a jediným štěstím rozhodčího může být to, že stojí na břehu.
Nádherný park s krutým příběhem
Bylo sice sotva jaro, ale i během pracovního týdne Sliema večer pulzovala. Cítila jsem se tady dobře a bezpečně. Tím více mě překvapilo, když jsme při cestě domů viděli u Ġnien Indipendenza obrázek mladé Polky, která před rokem v těchto místech zemřela. Později jsem si jméno Pauliny Dembské našla na internetu a dost ve mě zatrnulo.
Pro kontext… Obrovská veřejná zahrada, jejíž součástí je dětské hřiště, je útočištěm mnoha koček. Mají tam přepravky, ve kterých mohou spát a lidé se tam o ně chodí starat. Mezi ty, kteří o kočičky v parku pečovali byla i polská studentka Paulina, která na Maltu přicestovala studovat jazyk. Druhý lednový den roku 2022 ji brzy ráno v tomto místě surově napadl, znásilnil a zabil evidentně psychicky narušený Abner Aquilina, který se v base popisováním svého činu snaží dělat dojem na spoluvězně. Myslím, že za dobu co píšu v bulváru jsem už ohledně krutosti některých věcí otupěla, ale detaily, které jsem si v případě Pauliny přečetla, mě tu noc nenechaly spát.
A počasí, které ráno panovalo, mi náladu moc nezlepšilo. O tom ale až v dalším článku…
You must be logged in to post a comment.