Někdo se snaží hodně, někdo trochu a někdo vůbec. Každý z nás se na dovolené v zahraničí chová jinak. Někdo dodržuje tamní zvyky, někdo je neřeší a někdo má třeba i pocit, že by se mu vlastně okolí mělo podřídit, protože on je ten, jehož koruny to tam celé roztáčí.
Za celou tu dobu, co se obklopuju cizinci jsem ale poznala jednu věc, kterou se v přímořských destinacích bezpečně identifikujete jako dovolenkáři. A na kterou jsou (většinou, vzpomeňme, že i v Česku se sandálům s ponožkama smějeme, ale vyrazte ve 30 stupňovém vedru na ulici a bude se to tam jimi jen hemžit) velmi hákliví.
A tou jsou gumové pantofle a žabky. Už vzhledem k tomu, z jakého materiálu je tahle obuv vyrobena je docela zřejmé, pro jaké účely k tomu došlo. K vodě. Spousta z nás (objektivně, veeelmi dlouho i já) má ale za to, že když už si ty žabky (můj případ) nebo gumové pantofle jednou obujeme, tak je úplně jedno, jestli v nich jdeme na pláž, do obchodu nebo do restaruace.
Fakt je ale takový, že pokud vás v tomhle uvidí někde jinde než na pláži nebo u bazénu (ano, cesta k a od se taky počítá), budou křičet. Vnitřně. A ptát se proč. Vnitřně.
Je to pro ně prostě divné, tím víc když s tímhle úkazem dorazí do restaurace nebo třeba do galerie někdo, jehož paty doma trhají prostěradla.
Tak na to příště, až budete chtít na večeři vyrazit v gumové obuvi můžete myslet. Nebo nemusíte. Třeba příští rok stejně pojedete na dovolenou jinam.
