Pamatujete si ty doby, kdy jsme koncem června hodili do koutu aktovku (někteří i s poslední svačinou, kterou v neidentifikovatelném stavu našli zase až koncem srpna) a věděli jsme, že si většinu následujících týdnů si vůbec nemusíme dělat starosti s tím, kdo z vašich kamarádů má čas, protože byly prázdniny a měli jsme ho většinou všichni?
Poprvé jsem si na tohle vzpomněla někdy ve 21 letech a pak ještě párkrát potom, když jsem zrovna neměla parťáka na dovolenou. Nemluvila jsem moc dobře anglicky, nikdy jsem neletěla letadlem a měla jsem pocit, že když už chci jet někam bez cestovky, měla bych s sebou mít aspoň někoho do dvojice, protože jinak budu tutově ztracená.
A upřímně, čím starší jsme, tím složitější je s někým najít na dovolenou časový match, pokud s námi partner zrovna nemůže/nechce, nebo pokud zrovna ani žádného nemáme (s tím se ta časový shoda řeší vůbec nejhůř). Čím dál tím víc kamarádů má děti, termín volna v jinou dobu než my, případně hromadu výmluv, proč na dovolenou zrovna nemohou. No a málem bych zapomněla ještě na přátelé, kteří jsou švorc.
A dalším faktem je, že každý má svou vlastní představu o tom, jak vypadá ideální dovolená. Loni jsem vyrazila s kamarádkou, která se mnou do Řecka letěla s baterií zhruba stejně vybitou jako můj tehdejší iPhone, takže většinu času spala až do pozdního oběda a z první poloviny dne nic neměla. Nejdřív jsem se snažila čekat, ale pak mrzelo, že o tu polovinu dne přicházím i já, a navíc ji trávím sezením na posteli a scrollováním sociálních sítí. Věc, kterou můžu pohodlně dělat i doma v Česku.
Takže jsem si prostě vyrazila do obchodu, nebo udělala snídani, sbalila ručník a plavky a šla na pláž. První den jsem se při tom cítila divně, ale čím častěji jsem byla schopna někam vyjít sama, tím přirozenější to pro mě začalo být. A taky mě začal opouštět strach. Ačkoliv teda zrovna na onom ostrově pár týdnů před našim příletem zabili nějakou polskou pokojskou, kterou předtím znásilnili.
Tyhle obavy rozptýlilo sdílení vlastní polohy přes telefon. Na to si mimochodem dávejte bacha a vypínejte to včas, jinak vás pak čekají hovory typu: „Co děláš u toho baráku? Jsi tam nějak dlouho a nepohnula ses.“ „Čekám na semaforu na červené, mami.“
Na další dovolené mi pak došlo, že bych si možná chtěla vyzkoušet zorganizovat celý jeden den podle sebe. Svým příšerným organizačním schopnostem navzdory. I se všemi potížemi, které to může přinést. A prostě vidět, jestli je zvládnu sama a s klidnou hlavou vyřešit.
No a pak jsem se rozhoupala k tomu, abych někam letěla sama. Nejdřív na víkend. Pak na týden. A tam už nastal ten slavný příběh o tom, jak jsem málem zůstala s obrovským kufrem, zrušeným letem a zoufalstvím stát na ulici ve Florencii. Tehdy jsem si uvědomila, že možná zvládnu mnohem víc než si myslím.
Od té doby beru dovolenou s někým jako příjemný doplněk. Ne jako nutnost, bez které se neobejdu a na které je moje cesta závislá. Pokud jste někdy váhali nad tím, jestli někam vyrazit sám/sama, tady ode mě máte pár důvodů, proč to určitě alespoň jednou v životě udělat. Přečtěte si je a pak si běžte rovnou koupit letenku.
- Pochopíte, že jste mnohem samostatnější a soběstačnější, než jste si mysleli. Což vám zvedne sebevědomí.
- Celá vaše dovolená bude taková, jakou ji budete chtít. Destinace: podle vás. Budíček: podle vás. Snídaně: podle vás. Program na dnešek? Podle vás! Žádné kompromisy, žádné »TO SE MI MOC NECHCE.« Co chcete, to je.
- Poznáte nové lidi. Prakticky se mi nestalo, abych přišla někam, kde se se mnou někdo nedá do řeči. Máte šanci si vytvořit nová přátelství, která pro vás mohou být do budoucna také velkou pomocí.
- Pomůže vám to s jazykovou dovedností. Pokud si s sebou vezete parťáka se stejným mateřským jazykem, částečně tím omezujete svou potřebu mluvit s okolím. Sólo výlety jsou skvělé na rozmluvení se, ať už vám jde o angličtinu nebo jazyk, kterým se přímo v destinaci mluví.
- Odpočinete si. Protože jediný člověk, kterým budete celou dobu obklopeni budete vy sami.
- Randění. Tohle je spíše bod pro lidi, kteří jsou single, ale… Co si budeme, pokud na dovolené potkáte někoho, s kým si padnete do oka a dotyčný vás pozve na rande, je celá ta situace daleko snazší, když víte, že svůj doprovod nenecháváte na holičkách a nestavíte ho do situace, kdy si musí vymyslet svůj vlastní program.
You must be logged in to post a comment.