Pamatujete si ty doby, kdy jsme koncem června hodili do koutu aktovku (někteří i s poslední svačinou, kterou v neidentifikovatelném stavu našli zase až koncem srpna) a věděli jsme, že si většinu následujících týdnů si vůbec nemusíme dělat starosti s tím, kdo z vašich kamarádů má čas, protože byly prázdniny a měli jsme ho většinou … Continue reading Na dovolenou sama? 6 důvodů, proč to udělat co nejdřív

Jako dítě jsem zbožňovala silvestrovské pořady se scénkami, ale s velkým politováním jsem zjistila, že tyto show jsou již několik let nahrazeny Michalem Davidem, který každý rok na Silvestra slaví padesátku. A protože můj život vždycky přinášel řadu podivných situací, nad kterými ostatní jen vrtěli hlavou, rozhodla jsem se letos o scénky postarat já. A … Continue reading Ironický rok 2022: Bydlení v kobce a dálnice v domě

Většina z nás, kteří žijeme v paneláku, to asi zažila. Jednou za čas na vás vyjde řada a vy musíte vyrazit na společnou chodbu s náčiním a sprásknout kromě úklidu svého bytu taky úklid společných prostor. Doma je to tak nějak jedno. Jakmile vidíte, že je špinavá podlaha, prostě si vytřete. Ale kdepak společná chodba v paneláku. Jakmile se … Continue reading Příběhy z domu – část 1. – NEDĚLNÍ DRHNUTÍ PODLAHY

Ahoj, tady já.Zase jsem docela dlouho mlčela, protože tak nějak nebylo o čem. Psát o tom, jak jste zavaleni prací nebo jdete na nákup, vyzvednout balíček nebo na procházku se psem, je snad ještě otravnější než psát o koroně samotné. Rozšířit tenhle rozvrh je v téhle situaci docela husarský kousek, ale tento týden se mi … Continue reading #(ne)diplomacie

Myslím, že málokterá země z těch, ve kterých jsem byla, voní po něčem tak moc, jako Itálie. S výjimkou Kypru, ale septik nepatří k vůním, které vám po ránu udělají radost. Kdykoliv jsem v Itálii byla, vždycky mě neskutečně bavila tamní rána. Můžete se probudit klidně po osmé hodině, ale mám pocit, že na italské … Continue reading Vůně Itálie

Fakultní nemocnice v Ostravě je místem, kde jsem strávila dost podstatnou část svého dětství. Pracovala tam moje babička, za kterou jsme často chodili. Mému tátovi tam poskytli skvělou péči po vážné dopravní nehodě. Nejdříve byl na FNO hospitalizovaný a později docházel na ambulanci traumatologie na kontroly. V čekárně zmíněného oddělení jsem i já sama několikrát … Continue reading Když Ostrava utichne…

Milý Ježíšku, po několika letech ti zase píšu dopis. Tentokrát ho nezačínám slovy „nemám vlastně moc přání, se kterými píšu“ a následně jej  nekončím 50 položkami, které bych pod stromečkem chtěla najít. Jsem už samozřejmě ve věku, kdy si soudně přiznám, že je toho ranec, co bych si přála. Tak zrovna začněme. Přála bych si, … Continue reading #Milý Ježíšku…

Je jedno, jestli jsem v práci, s přáteli, s rodinou a jestli je venku mínus deset nebo plus dvacet. V devadesáti devíti procentech (matematicky vyjádřeno v 99 %), jsem to já, kdo vždy brečí, že je mu zima a kvůli komu se musí zvýšit teplota na ovladači od klimatizace. Zároveň jsem ale ten typ člověka, který dá obvykle přednost tomu, … Continue reading All I want for Christmas…