Překvap mě a řekni něco chytrého…
Práce v kanceláři může být v očích některých lidí velice jednoduchá, v očích druhých zase nesmírně stresující. Pravda je nejspíš individuální a záleží dost na povaze a osobnosti, kterou konkrétní člověk má. A že těch typů kancelářská džungle nabízí fakt dost. Namátkou jsem vybrala pár základních, bez které by se žádné pracoviště neobešlo. CHRONIČTÍ NEVĚTRAČI … Continue reading 8 typů kolegů, které potkáte v kancelářské džungli
Občas mám dny, kdy mě štve fakt všechno. Začíná to už tím, že ráno ve spěchu na chodbě zakopnu o tenisky, které jsem si tam včera večer nějak neobezřetně vyzula a dala je málo stranou. Chci nadávat, osočovat, dát někomu vinu, ale nemůžu. To, že jsem teď málem hodila mrchu, je totiž bohužel jenom moje … Continue reading #MojeKlidnějšíJá
Myslím si, že kdybychom si tento článek odvyprávěli někde u stolu, po jeho přečtení bychom na sebe jen chvíli mlčky koukali se stupidním úsměvem. Ano. Tohle je realita. Tak se tím pojďme probrat. Chremastistofilie – Měli jste někdy strach o své osobní věci? Představte si, že člověka, který trpí touto úchylkou, dokonce vzrušuje představa, že … Continue reading Okradení nebo smrad: Nejdivnější sexuální úchylky na světě
Často jsem před odletem na dovolenou řešila, jestli v dané zemi nejsou nějaké šílené zákony, které bychom mohli nevědomky porušit. Letos sice zatím dovolené nejsou zrovna aktuální, ale opakování je matkou moudrosti. Pojďme se podívat, jak jsme na tom s divnými zákony v Evropě. V Miláně je nelegální se neusmívat. Výjimku tvoří pohřby a návštěvy … Continue reading Evropa: 8 divných zákonů, o kterých jste ještě neslyšeli
Myslím, že málokterá země z těch, ve kterých jsem byla, voní po něčem tak moc, jako Itálie. S výjimkou Kypru, ale septik nepatří k vůním, které vám po ránu udělají radost. Kdykoliv jsem v Itálii byla, vždycky mě neskutečně bavila tamní rána. Můžete se probudit klidně po osmé hodině, ale mám pocit, že na italské … Continue reading Vůně Itálie
Dubaj mi připadá jako taková česká koprovka. Každý, kdo tam byl, ji buď miluje, nebo je z ní naprosto zklamaný a víckrát by se nevrátil. Letenky se tam dají sehnat za poměrně dobré peníze, ubytování docela taky, ale ačkoliv to nebývá pravidlem, před vstupem do některých podniků klidně můžete svou kreditku zahodit. Platit totiž budete … Continue reading Dubaj: Ministr pro štěstí a přísné postihy pro dlužníky
"A korony se nebojíš?" slyšela jsem koncem února nejčastěji poté, co jsem se někomu zmínila, že odlétám pryč. Upřímně, měla jsem tou dobou úplně jiné starosti, než koronu. Klasicky se mi před odletem povedlo ztratit sluneční brýle, nastydnout a navíc jsem si pořád nebyla jistá, jestli letím do Lisabonu, nebo Libanonu. Lauda Motion a... Letenky … Continue reading #7 Lisabon: narozeniny, jízda na černo a růžová ulička
Devět křížů. Myslím, že už samotný název tohoto bodu na dálnici D1 působí tak trochu děsivě. Pokud jste jeli po této cestě mezi Brnem a Prahou, nejspíš určitě jste tímto bodem projížděli. Nachází se tam také odpočívadlo, jehož název je odvozený právě od Devíti křížů. Odkud se tento pojem vlastně vzal? Devět křížů se skutečně … Continue reading Devět křížů: co stojí za nehodami poblíž místa masakru?
Čína asi nepatří mezi místa, kam bych se toužila podívat. Nedokážu vysvětlit proč, stejně jako nedokážu vysvětlit, proč mi připadají odpudivé boty Salomon, nebo proč mě vždy rozesmějí fotky párů, které se navzájem fotí v restauraci u jídla. Každopádně vím, že za tím nestály předsudky. Ani koronavirus. Jasně. Kdyby třeba za nějakou dobu, kdy ta epidemie … Continue reading Čína: kdy vyjde slunce a jaké chování si raději odpustit?
Vídeň jsem poprvé navštívila asi ve svých 19 letech. Protože jsem s našima předtím do zahraničí moc nejezdila, měla jsem dojem, že i těch 220 kilometrů od domova je to úplně jiný svět. Čisto. Elegance. Noblesa. Všechno to na mě vyzařovalo ze vzduchu, budov i lidí. Vylezla jsem z autobusu a nadšeně očima proletěla vitrínu … Continue reading #6 Vídeň: muzeum pohřebnictví, porucha vlaku a Prátr pod sněhem